Báseň Když

Když jsem něco tvořila jako dítě, byly to básně. Pak v pubertě a během dospívání úplně moc. No, zjistila jsem, že stále si potřebuji zarýmovat:-) Tentokrát je to báseň Když...

Když

Když byla jsem malá holka,

babičce líbila se polka.

Když mě stále nebyl kus,

má máma byla blues.

Když teď babička umírá,

zvláštní pocit dotírá,

co v uších jí asi zní,

polka nebo přání poslední?

Když teď i má máma stárne

a mé dětství je v krajině dálné,

když celý svět zdá se pln hrůz…

prý "pozitivní afirmace zkus".

A když pokusy plodí sebeklam?

Na to se už babičky nezeptám.

Že jedině milovat smysl přináší?

Ale o tom až báseň zítřejší…

© Jana Krátká